Následující řádky nemají ambici být vyčerpávajícím pojednáním o historii obce. Budou zmíněny především ty skutečnosti, které mohou být pro výběr heraldických figur do znaku obce inspirující.
První zmínka o Hrobcích je činěna v tak zvané zakládací listině benediktinského kláštera v Kladrubech. Klášter založil v roce 1115 kníže Vladislav I. společně se svou manželkou Richenzou z Bergu. Zmíněná „zakládací listina“ se hlásí do uvedeného roku 1115, ale je falsem z konce 12. století. Po sto letech se však jako držitel vsi připomíná okolo roku 1238 Zbraslav z Miletína, významný šlechtic na dvoře krále Václava I., kde zastával úřad číšníka. Později se Hrobce staly majetkem pražského arcibiskupa a v roce 1390 jsou připomínány jako součást arcibiskupského panství Roudnice nad Labem. S tímto panstvím sdílely Hrobce další osudy až do konce patrimoniální správy v roce 1850. Držitelé vsi se shodují s držiteli Roudnice nad Labem. Po husitských válkách se bývalé církevní panství dostalo natrvalo do rukou světských. Po několika držitelích z řad české šlechty (Jan Smiřický, Zdeněk ze Šternberka, král Jiří z Poděbrad, Svojanovští z Boskovic, Švihovští z Rýzmberka, král Ferdinand I., obec města Roudnice n. L., Karel Dubanský z Duban) se zde vystřídali i šlechtici polští (hrabě z Tarnowa, kníže Ostrorog). V roce 1575 byla Roudnice postoupena císařem Maxmiliánem II. Vilémovi z Rožmberka (+ 1592). Vdova Polyxena z Pernštejna se jako držitelka Roudnice vdala v roce 1602 za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz, pána na Vysokém Chlumci, později povýšeného do knížecího stavu. Jeho potomci drželi zámek v Roudnici nad Labem jako středisko rozsáhlého panství a hlavní rodové sídlo až do doby krátce po roce 1948, kdy byl Maxmiliánovi z Lobkowicz státem vyvlastněn.
Rohatce mají své počátky odlišné od Hrobců. První zmínka o nich je v písemných pramenech činěna v roce 1226, kdy král Přemysl Otakar I. potvrzoval klášteru v Doksanech držení statků darovaných jeho otcem králem Vladislavem II. Text listiny týkající se Rohatců v překladu zní: A tak, ačkoliv byl pilný při službě bohu, ovšem nejvíce, pokud živ byl, miloval Strahov a Doksany. Z toho daroval doksanskému klášteru tyto vsi: Doksany, Mury, Rohatce, Chvalín, Libotenice s přívozem … Z uvedeného vyplývá, že Rohatce byly majetkem kláštera v Doksanech již od dob vlády krále Vladislava II. (* okolo 1110, + 18. 1. 1174; českým knížetem od roku 1140, králem od roku 1158). Doksanské opatství premonstrátek u kostela Narození P. Marie bylo založeno v roce 1 144 zmíněným Vladislavem (II.) a jeho první manželkou Gertrudou z Babenbergu, která byla v chóru klášterního kostela po své smrti v roce 1186 pohřbena. Podruhé jsou Rohatce zmíněny v listině papeže Řehoře X., který v roce 1273 konfirmuje doksanskému klášteru držené statky. Při doksanském klášteře zůstaly Rohatce až do roku 1436, kdy byly císařem Zikmundem zapsány obci města Litoměřice. Asi od roku 1460 patřila polovina vsi k panství Mšené. Později zase patřily k doksanskému klášteru. Od něj byla ves a dvůr Rohatce přikoupeny v roce 1575 Vilémem z Rožmberka k Roudnici. I tato ves pak měla stejné osudy jako Hrobce. Okolo roku 1744 byl v Rohatcích postaven kostel Všech svatých, který nahradil dřívější původem středověkou stavbu. Stavitelem byl významný barokní architekt, projektant a stavitel Oktavián Broggio z Litoměřic autor mnoha staveb nejen v severních Čechách, ale i v Praze.
Nálezce předá středověkou stélu ústeckému muzeu
Okolo 500 let staré sochařské dílo, jehož vysekáním si odsouzenci ve středověku odpykávali část trestu, vyprostil před nedávnem nálezce z novodobého náspu silnice poblíž Milbohova na Ústecku. Vzácná památka v podobě asi 1,2 metru vysokého kamenného sloupku s kruhem na vrcholu s vetknutým křížem se na místo dostala z neznámé lokality při opravě komunikace v 70. letech 20. století.
„Na zajímavý kámen mne upozornil kamarád Josef Michalec, který ho zaregistroval už před desítkami let. Zajistil jsem bagr a vyprostili jsme ho. Chtěl jsem jím ozdobit veřejné prostranství v obci Rohatec, ale pak jsem se spojil s ústeckými muzejníky a zjistil, o jak vzácnou památku jde,“ poznamenal nálezce Petr Melen. Muzeum vyhovělo jeho přání a vyhotovilo pro Rohatec zvětšenou sekanou kopii. Muzejní konzervátor Jiří Belis k tomu použil primitivní nástroje, aby tak na vlastní kůži zároveň vyzkoušel, jaký úkol to pro původního autora představovalo. „Použili jsme obdobný materiál, z něhož je originál, a to žernosecký porfyr. Vybraný kámen z lomu měl 438 kg. Po 17 hodinách klepání kladivem do špičáku, jsem dosáhl finální podoby a pod nohama měl tak 50 kg odpadu,“ popsal náročnost.
Původ a přesný účel kamene zůstává zatím pro muzejníky záhadou. Jde o tzv. kruhovou stélu, tedy památku obdobnou známým smírčím křížům. Na rozdíl od nich je ale výskyt typu stély s křížem v kruhu na Ústecku výjimečný. Přesto nefiguruje v žádném historickém soupisu, které vlastivědci pořizovali už od 19. století. Nejspíš překážel, byl vyvalen a skončil v nějaké skládce kamení dávno předtím. „Proč ji někdo vysekal, lze jen spekulovat. Mohlo jít o označení místa nějakého zločinu, ale také nebezpečného místa, často se také uvádí, že šlo o hraniční kameny. Nenesou žádnou dataci. Romantici tyto stély dokonce určovali jako keltské označení posvátných míst,“ doplnil konzervátor a historik ústeckého muzea Jiří Belis. Kruhová stéla našla trvalé uložení v atriu muzea, kde si ji bude moci prohlédnout i veřejnost.
Kruhová stéla neznámého původu, nalezená u Milbohova
Nedaleko obce Milbohov (katastrální území Stebno u Dubic), v zatáčce silnice vedoucí po náspu přes mělkou rokli, před čtyřiceti lety naváželi silničáři velké kameny, které ze silnice sypali na svahy náspu. Ten nemá v sobě propustek a po jarním tání „ujel“ a kameny měl být zpevněn, aby se dále nesesouval. Odkud byl navážený kámen nevíme. Mezi balvany čediče poutal pozornost velký kámen, který měl na sobě vytesány dva kříže v kruhu. Toho si všiml i jeden obyvatel obce Stebno, který se o kameni zmínil svému zaměstnavateli. Spolu s ním se pokusili kámen podle líčení pamětníka nalézt. Jejich pátrání bylo úspěšné. Kámen byl nalezen, vyzvednut a odvezen do Trmic a na Muzeum města Ústí nad Labem byl vznesen dotaz, zda je známo, k čemu takovéto kameny sloužily.
Prohlídka kamene pracovníky muzea přinesla překvapující zjištění. Jedná se totiž o kruhovou stélu, jejíž výskyt v této části Čech je poměrně vzácný. Kruhovou stélu obvykle tvoří plochý, na výšku obdélný kámen, do jehož horní části je vytesán kříž v kruhu. Dolní část bývá zapuštěna do terénu. Kříž může být reliéfní, nebo zahloubený, obvykle v kruhovém poli. Dodnes není jednoznačně určeno, k čemu vlastně stély sloužily. Nejčastěji bývá uváděno, že se jedná o hraniční kámen. Křížkem vytesaným do kamene se značí průběh hranice dodnes. Značení bývá z horní strany na samostatně stojících kamenech. Na historických hraničnících shora i z boku a takto i na skalních stěnách a balvanech. Dříve bývaly hraničníky větší, než jak je známe z pozdější doby, bylo jich ale méně. Nalezená stéla je cca 120 cm vysoká, má tvar krátké kuželky se zploštělou velkou hlavou. Základnu stély tvoří trojúhelná plocha maximálních rozměrech 22 x 40 cm, střed v nejširším místě má tloušťku 46 cm. Kruh s křížem má přibližně 50 cm v průměru při tloušťce kamene 36 cm. Materiálem je pravdě podobně porfyr. Ten je tvořen jemnozrnnou hmotou (matrix), v níž jsou větší krystaly tmavých i světlých minerálů, vzniklých při pomalém tuhnutí vyvřelé lávy hluboko pod povrchem v mohutném intruzivním tělese. To bylo v pozdějších erozivních procesech obnaženo odnosem nadložních vrstev. Zdrojovou oblastí nalezené stély může být Opárenské údolí, odkud byly porfyrové třecí a později mlýnské kameny (žernovy) na drcení a mletí obilí vyváženy do širokého okolí. Porfyr se v okolí Malých Žernosek, kterým dala výroba žernovů i jméno, těží dodnes. Podle charakteru ostatního navezeného materiálu byl kámen silničáři získán někde v krajině, kde byl součástí skládky, jaké bývají na okrajích polí, kam je sedláci a později družstevníci sváželi posbírané z polí, kde překážející balvany a další předměty (i staré hraničníky), bránily plynulé orbě nebo scelování polí.
Další uváděné možné užití stély jako upozornění na místo výběru cla není archivně doloženo, stejně jako užití coby smírčího kříže, i když jejich často neumělé zpracování by na amatérskou práci odsouzence mohlo napovídat. Jejich výskyt u cest mohl upozorňovat na nebezpečné místo, jakým byl například prudký svah nebo místo, kde se v minulosti již stalo nějaké neštěstí. Na kruhových stélách nebývají letopočty. Existuje domněnka, že se objevují od středověku do 17. století. Ale i toto je jen dohad. Kamenná stéla s křížem v kruhu působí tajemným dojmem a vlastivědní badatelé si jich všímali již v 19. století a zanechali nám jejich popisy a nákresy. Nalezená stéla mezi nimi však chybí. Čirou romantikou je označit tyto stély za keltské označení posvátných míst.
Stéla od Milbohova má na jedné straně reliéf kříže v kruhu, který vystupuje 3-3,5 cm nad základní plochu. Na protější straně je také kruh, ale zahloubený a do jeho plochy je vytesán (vyryt) zahloubený křížek. To by naznačovalo, že stéla mohla sloužit jako hraničník.
Nálezce souhlasil s předáním stély do sbírek muzea výměnou za volnou repliku. Jedinou podmínku, kterou si klad bylo, aby replika byla o 30 cm delší než originál. Pro pracovníky muzea se tak objevila jedinečná možnost si vyzkoušet, jak pracné je v tak neobvyklém materiálu, jakým porfyr je, zhotovit kruhovou stélu. Po návštěvě v činném lomu na porfyr nedaleko Malých Žernosek se ukázalo, že vybrat tak dlouhý a dostatečně široký kus kamene bude problém. Porfyr zde má sloupcovou odlučnost, způsob těžby však způsobuje rozlámání sloupů na malé kusy. V celém lomu byl objeven jen jeden vhodný kus délky 156 a šířky 46 cm. Jeho přeprava muzejní dodávkou bylo spojena s problémy hlavě při nakládání. Kámen vážil 438 kg. Z dodávky na vysokozátěžový vozík to již 4 mužům dalo „méně“ práce. Na vozíku byl kámen i opracován. K opracování bylo požito několik různě silných špičáků a 1,5 a 2 kg kladiv. Vzhledem k tvrdosti materiálu bylo nutno vždy po dvou hodinách práce provést přiostření špičáků. Špičákem bylo možné vyhloubit různé žlábky a dolíky a různě velké vrcholky mezi nimi pak odsekávat opět špičákem. Dovezený kámen byl tvořen kusem velkého sloupu. Na jeho povrchu byly některé plochy, které se dotýkaly vedlejších sloupů, rovné. To do určité míry ovlivnilo i umístění obou kruhů s kříži. Povrchová vrstva má narezlou barvu a je tvrdší než jádrová. Při sekání kámen jen vzácně jiskřil. To ukazuje na malý podíl křemene. Hlavní složkou je živec jak ve formě krystalů, tak jako součást matrix (výplňového materiálu). Zhotovení reliéfně vystupujícího kruhu a kříže si vyžádalo 11,5 hodiny čistého času sekání. Druhá strana, kde kruh byl zahlouben a do jeho plochy byl kříž zahlouben jen 5,5 hodin sekání. Celkem tedy 17 hodin, ve kterých je započítáno i osekání zaobleného vrcholu stély a odebrání materiálu pod kruhy, aby vznikl jakýsi krček. Z 438 kg původní váhy bylo odsekáno cca 40 – 50 kg. Dne 13. 10. 2021 proběhlo převezení originálu do Muzea města Ústí nad Labem, kde je stéla osazena v atriu muzea, aby byla přístupná odborné i laické veřejnosti. Současně byl uskutečněn i převoz repliky do obce Rohatce, kde bude osazena proti kapli. Na replice v podzemní části je vytesáno vročení, aby v budoucnu nemátla badatele.